Rys Ostrovid

07. 03. 2012 | † 17. 08. 2013 | kód autora: iWd

Rys je největší šelmou mých rodných hor. V Černých skalách žijí totiž vílí kočky a ty medvědy ani vlky ve své blízkosti nesnesou. Rys však, i když je větší a silnější, pro tato magická stvoření nepředstavuje hrozbu. Nikdy by je ani jejich mláďata nenapadl. Vzájemně se proto respektují a ustupují si z cesty - kočka dává přednost lovu ryb, hlodavců a ptáků a rys lovu koz, srnčí a kamzíků.

Rys ostrovid je největší kočkovitou šelmou Evropy a patří mezi druhy chráněné mezinárodní Bernskou konvencí. U nás je zakázáno jej lovit, protože jde o silně ohrožený druh. I když jej lidé na našem území v minulosti vybili, vrací se v posledních letech zpět a obsazuje původní teritoria. Přichází ze Slovenska a s lidskou pomocí proniká i do oblastí, které jsou příliš odříznuté, aby si tam sám našel cestu.

Dospělý rys je o trochu menší než ovčácký pes, může dorůst délky kolem metru při váze okolo 30 kilogramů. Snadno jej poznáte podle charakteristických trojúhelníkových uší s chomáčky tmavých chlupů (chvostek) na jejich špičkách a krátkého, jakoby useknutého ocasu, který je na konci černý. Také mívá na lících nápadně dlouhé chlupy vytvářející licousy. Srst je šedorezavá s tmavými černohnědými skvrnami. Středem hřbetu se táhne tmavý pás a břicho je žlutavé až bílé.

Kdysi bylo zkouškou loveckého mistrovství najít a ulovit rysa. I dnes jsou rysí zuby součástí amuletů štěstí a šťastného lovu a jeho vousky svému nositeli dávají lehký a neslyšný krok.

Rys má vynikající zrak a sluch, ale slabší čich. Jeho krok je díky zatažitelným drápům a širokým tlapkám s hustými jemnými chloupky jistý a neslyšný. Umí nejen skvěle šplhat a plížit se, ale také mohutně skákat. V lese rád využívá lovecké chodníky, pěšiny a horské svážnice, které mu umožňují neslyšný pohyb. Díky dlouhým nohám a širokým tlapám s hustou zimní srstí dokáže velmi dobře lovit ve sněhu. Přesto rád půjde vyšlapanou stezkou, aby se nemusel bořit.

Rys loví rád za soumraku nebo v noci. Přes den se často sluní a vyhledává vyvýšená nebo skrytá místa, na kterých může bezpečně odpočívat. Kořist nestopuje, ale číhá na ni na vhodném vyvýšeném místě nebo v křovině. Je schopen strávit hodiny a hodiny čekáním na pohodlném balvanu nebo paloučku a pozorováním okolí, aby pak náhle vyrazil a tiše se plížil k nic netušící kořisti. Využívá při tom rád hustý podrost, anebo skalky, aby se mohl nenápadně dostat do bezprostřední blízkosti. Pokud nedokáže svou kořist překvapit a několika skoky chytit, vzdá lov a nepronásleduje ji. Úspěšný je asi v třetině až polovině útoků. Pokud je kořisti málo, může ji ukrást i jinému rysovi, zdechliny ale nežere nikdy.

Rys představuje symbol lovu, obdivovaný pro své schopnosti žít v skrytých údolích a lovit plachou horskou spárkatou zvě...

.... V lovu kamzíků a horských koz se mu nikdo nevyrovná! Lov miluje, a pokud se mu připlete do cesty kořist, strhne ji, i když je nakrmený. Poslouží mu pak jako hračka a nakonec ji ukryje, aby se k ní mohl vrátit, až dostane hlad. Ukrást rysovi jeho kořist přináší lovcům smůlu!

Rys loví především spárkatou zvěř: srnce, kamzíky, muflony, vzácněji jeleny či prasata. Kořist zabíjí zakousnutím se do hrdla nebo týla a zadušením. Při lovu ale nepohrdne ani zajíci, různými hlodavci, liškami, kočkami, ptáky, plazy ani hmyzem. Menší kořist zabije kousnutím do hlavy. Ulovené zvíře vyvolává v rysovi i po zabití lovecké nadšení, takže si s kořistí ještě nějaký čas hraje. Poté ji odtáhne na bezpečné místo, sežere část svaloviny (asi 2 až 4 kg, což zabere necelou hodinu) a zbytek přehrne větvičkami nebo vytáhne na strom. Ke kořisti se vrací, dokud nesežere všechno maso, což trvá u většího zvířete i několik dní. Pokud jej někdo u kořisti vyruší, uteče. Nevrátí se a raději uloví novou.

Je to samotář, který v době páření žije v párech. Samice dospívá ve dvou letech, samec ve třech. Říje probíhá v únoru nebo březnu. Deset týdnů po spáření se narodí jeden až dva páry koťat. Matka se o ně stará, krmí je a později učí lovit. Pokud zpozoruje nebezpečí, okamžitě mladé přenáší do jiného úkrytu. Do 20 dní jsou slepá. Mezi matkou a koťaty je jasná hierarchie daná přístupem ke kořisti. Matka je zažene v době další říje. Mladí rysové pak musí opustit rodné místo a hledat si vlastní území, kde budou moci lovit potravu. Starší a zkušenější rysové je ze svých území nemilosrdně vyhánějí.

Toulavý stín, tak také rysovi horalé přezdívají. Je téměř nemožné jej zahlédnout a i stopování je obtížné. Potkat v lese rysa je natolik vzácná příležitost, že každý, komu se to poštěstí, by měl hned uříznout větvičku vrby. Bude z ní skvělá vábnička a přivede lovci do cesty nebývalou kořist.

Rys dokáže za 24 hodin urazit i 25 km a obejít celé teritorium mu obvykle trvá 4 až 5 týdnů. Aby rys přežil, musí pro sebe mít teritorium velké desítky, někdy i stovky kilometrů plochy. Vyhledává horské a podhorské oblasti jehličnatých a smíšených lesů, ale pokud je rysů v oblasti hodně, obsazuje i horská bezlesí a lesy v nížinách. Toto území se rozděluje na domovský okrsek (část, kterou si značkuje, hlídá a zuřivě brání) a okrajový okrsek. Je to samotář, takže se území nepřekrývají, nebo se překrývá samčí území se samičími. Jiného kocoura nebo vlka samotáře by ze svého území zahnal.

Rys se dožívá v přírodě 17. let a jedinou vážnou hrozbou pro něj je člověk. Život mu však mohou zkrátit například jedovatí hadi.

 

Chov rysů bude složitější než u jiných šelem, protože se jen obtížně snášejí. Rád bych proto pro začátek začal chovem dvou mláďat. Budou na sebe zvyklá a až do věku okolo tří let se dokážou snést. Pak je ale bude třeba rozdělit a vytvořit jim dva samostatné výběhy a do velkého rysího výběhu je pouštět vždy zvlášť. Jinak by hrozilo, že si navzájem ublíží.

Kotě samce bych si přál přátelské a společenské, narozeného v zajetí, ale polodivoké, aby se mohl účastnit na vodítku akcí Animágů a zároveň byl schopen sám ulovit kořist, která poslouží jako potrava pro něj i pro samici. Bude nutné počítat s tím, že jde o nepředvídatelnou šelmu, která neposlouchá na slovo a dokáže člověka i zabít, žádného mazlíčka. Samice by měla být co nejvíce domestikovaná, aby dovolila nechat se obejmout a pomazlit se. Cenou za tuto přátelskost bude potlačení části jejích přírodních instinktů a její neschopnost lovit. Až dospějí, bude třeba sehnat pro páření jiného rysa.

Výběh musí mít alespoň tři sta metrů čtverečných a bude upravený tak, aby z něj nebylo v žádném případě možné uniknout šplháním nebo rozštípáním oplocení (rysí drápy dokážou šplhat po kmeni i skále a rysí zuby si poradí i se silnými kmínky). Musí v něm být alespoň jedna skupinka stromů, vývrat, skalka nebo několik velkých kamenů a přístřešek podobný kotci pro každého z páru. Krom něj také doporučuji vybudovat větší oboru se zvěří, kde by rys mohl za doprovodu svého kouzelníka lovit a obstarat tak potravu a zároveň vybít své lovecké choutky (jinak by nám lovil kouzelníky).

Je třeba pamatovat, že rysové potřebují pro udržení kondice a pohody pár hodin pohybu denně, věnovaných lovu nebo hrám. Dokud budou mláďata spolu, vystačí si, ale je nutné je navyknout na společnost kouzelníků. Až budou dospělí, budou potřebovat denně společnost svých opatrovníků. Zároveň jsou to ale plaší tvorové, takže bych nerad viděl u výběhu každý den davy. A pozor na mazlíčky, rysové rádi zabijí vše, co se k nim přiblíží a není velikosti alespoň menšího medvěda.

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.